8. 5. 1945

Dne 8. května si připomínáme výročí osvobození naší země od německých okupantů a s tím ukončení druhé světové války.

A jak osvobození probíhalo u nás v Sedlici?

Dne 5. května 1945 zaslechli sedličtí občané volání Českého rozhlasu o pomoc povstání, byly vyvěšeny československé vlajky a odstraňovány německé nápisy.

Úryvek z kroniky děkanství (list 63, str. 32 L.P. 1945):

„V sobotu dne 5. května, bylo to v 11 hodin, když dolétla do Sedlice zvěst přeradostná, že válka jest ukončena, že Praha se zvedla proti zpupnosti německé soldatesky nechtějíc přijati kapitulaci vítězným mocnostem, v Čechách revolučnímu hnutí proti Říši.

Shlukly se davy občanstva, radost se zmocňovala všech, německé nápisy byly odstraňovány a po šesti letech objevovaly se a na domech zavlály přeradostně naše vlajky skrývané a ponížené v zákoutí.

Z věže zavlála vlajka v barvách československých.

Ukrytí partyzáni vystoupili veřejně a ujali se moci, pomáhající všude ochotně budovali nový život. Na okresu strakonickém působila partyzánská jednotka Niva.

Odpoledne v sobotu 5/5 došla zvěst, že se od Strakonic blíží vlak německý obrněný, byly tudíž po celé trati koleje ihned přerušeny, aby mu jízda znemožněna byla.

V poledne mohutně zahoukala siréna.

Večer v oné památné sobotě svoláni všichni muži a ženy na tržiště, kde učitel Antonín Šimík oznámil s pohnutím, že jsme svobodni a že jmenoval jako pověřence zahraničního odboje národní výbor, který přebírá moc výkonnou v celé obci.“

Dne 7. května ráno v půl deváté dorazila do Sedlice jednotka americké 4. obrněné divize, která byla součástí 3. americké armády generála George Pattona. Sedličtí občané vítali osvoboditele slavobránou, která byla vztyčena mezi budovou bývalého Kupectví a restaurací Na Velké hospodě. Podávali se tradiční české buchty a nalévalo se pivo. Američané zase na oplátku rozdávali čokoládu, suchary, doutníky, cigarety a žvýkačky. Vojáci se v Sedlici usídlili, večer mívali v sokolovně svůj biograf, letadla jim shazovala poštu i proviant a zase poštu od nich odvážela. Dne 13. května část posádky odjela na shromaždiště do Písku, aby je hned 17. května doplnila další skupina asi tří set amerických vojáků. Američané zůstali v Sedlici ještě 5 měsíců, odjeli až na konci října 1945.

K americkým vojákům se během léta přidala také anglická československá brigáda se svými tanky. V sobotu před poutí proběhl v sokolovně seznamovací večírek místních se členy brigády. Předseda vojíny uvítal a připomněl jejich obětavost. Zároveň požádal občany, aby se k hostům chovali vstřícně. Dne 16. srpna jim byl slavnostně předán prapor. Českoslovenští tankisté vydrželi v Sedlici až do poloviny října.

Rozloučení sedlických s americkými vojáky bylo velmi srdečné. V místní sokolovně pronesl předseda místního Národního výboru Václav Barcal poděkování vojínům a předal jim dar místních – krabici se vzpomínkovými předměty. Projev pronesl i velitel posádky sedlické poručík David Gotlib. Na jevišti celou dobu vlály vedle sebe oba prapory.
V proslovu děkana Matěje Kolaříka k Američanům po evangeliu při mši svaté v neděli poslední po Sv. Duchu dne 25.XI. 1945 zaznělo opět vřelé poděkování osvoboditelům doprovázené přáním šťastného návratu do vlasti:

„Buďte s Bohem, milení američtí vojínové, zachovejte naši osadu v upomínce dobré. Pán Bůh Vás provázej svojí ochranou a za vaše válečné oběti Vám požehnej měrou nejhojnější. Dnes jste u nás naposledy, už nikdy se s Vámi nesejdeme, až nejvyšší velitel největší armády Kristus zavolá nás všechny do té největší říše slávy a jasu na věčnosti.

Vivat US. Army!

Vivat Czechoslovakia!“